Autor: Ph.Dr. Jan Kalous, Ph.D., historik Muzea paměti XX. století
Milada Horáková nás i dnes může inspirovat odvahou hájit svobodu, práva a pravdu. Milada Horáková byla velmi činorodou osobností, která ve svém okolí vynikala pracovitostí a současně skromností. Během vyšetřování v letech 1949-1950 čelila tlaku svých vyšetřovatelů, nezlomená ale předstoupila před tribunál a dokázala se chovat důstojně a statečně.
Horáková se stala symbolem bezpráví komunistického režimu. Její smrt šokovala ve své době a zůstává mementem i dnes. Perzekuci a represi čelily statisíce obětí komunismu v bývalém Československu. Horáková je jedinou z politických důvodů popravenou ženou, která ale rozhodně nespáchala (dokonce v některých parametrech ani teoreticky nemohla) to, z čeho byla obviněna a za co byla odsouzena.
Milada Horáková svou politickou činností, celoživotním hájením demokratických a morálních ideálů, svou účastí v protinacistickém odboji a angažovaností v sociální oblasti byla zcela výjimečnou osobností. Její justiční vražda patří k tomu nejhoršímu, co zde komunisté po únoru 1948 předvedli a vykonali.
Komunisté nesou nezpochybnitelnou odpovědnost za její smrt. Dnes víme, jak probíhala příprava procesu, kdo a jak výrazně do těchto záležitostí zasahoval. Chování dnešních komunistů je zcela pokrytecké; uvnitř partaje stále rezonují staré motivy, které čas od času vyplavou na povrch, respektive do médií. Jsou to výroky typu, že zde oběti politických procesů vraždila studená válka, nebo že se obvinění před soudem přece přiznali a nebyli až tak zcela nevinní. Nejen v den památky obětí komunistického režimu by se proto komunisté měli hluboce stydět. Otázkou ale je, zda něčeho takového jsou vůbec schopní.