Zde postupně přidáváme vybrané sbírkové předměty z našeho depozitáře s krátkým příběhem.
Rukavice z poslední cesty
Pracovní rukavice pocházejí z pozůstalosti plzeňského rodáka Jiřího Světlíka (1924–2022). Ten se vyučil tiskařem a ještě za první republiky se stal skautem. V době německé okupace byl nuceně nasazen v Říši, odkud se často – ač to bylo přísně zakázané – vracel domů za rodiči. V létě 1944 byly jeho cesty domů odhaleny a Jiří Světlík byl zatčen a obviněn, mimo jiné z napomáhání nepříteli a z velezrady. Mladému Jiřímu Světlíkovi tak hrozil i trest smrti. Jiří Světlík byl držen v mnichovské věznici Stadelheim a čekal na soudní řízení. To však bylo několikrát odloženo (například z důvodu vyhoření mnichovského justičního paláce po spojeneckém náletu).
Jeden ze Světlíkových spoluvězňů – Jaroslav Knížka – byl odsouzen k trestu smrti za železniční sabotáž a čekal na vykonání rozsudku. Před odchodem na popravu v lednu 1945 věnoval Jiřímu Světlíkovi své pracovní rukavice. Jiří Světlík je po osvobození (v květnu 1945) dovezl do vlasti a celý život je pietně uchovával. Na počátku roku 2025 tento pár rukavic věnovala Světlíkova dcera Muzeu paměti XX. století.
Palcové pracovní rukavice vyrobila mnichovská firma Sporthaus Schuster. Jsou vyrobeny z pevného plátna a opatřeny podšívkou. Pro lepší upevnění na ruce jsou opatřeny přezkou a stahovacím páskem.
Bez zajímavosti není ani fakt, že Jiří Světlík na počátku 50. let spolu s dalšími pomáhal vězněným v lágrech v okolí Horního Slavkova. V roce 1952 byla tato činnost prozrazena a Jiří Světlík byl jako údajný vedoucí protistátní spiklenecké skupiny odsouzen na 20 let za vlastizradu a vyzvědačství. Vězněn byl na mnoha místech, například v jáchymovských lágrech a ve Valdicích. Z vězení byl propuštěn v roce 1962. Po pádu komunistického režimu byl plně rehabilitován.
Brož SdP
Sudetoněmecká strana – Sudetendeutsche Partei (SdP) – vznikla na jaře 1934 přejmenováním ze Sudetoněmecké vlastenecké fornty (Sudetendeutsche Heimatfront) po její – ani ne roční – existenci. Strana byla na oko loajální k Československé republice a prosazovala zájmy německé menšiny. Ve skutečnosti se její aktivity řídily Německou říší a v roce 1938 vedly k ozbrojenému povstání v československém pohraničí. Strana samotná byla financovaná z Říše a disponovala i masivní členskou základnou. Její součástí bylo 1,3 milionu českých Němců. V roce 1935 získala při parlamentních volbách i největší procento odevzdaných hlasů ze všech kandidujících stran (paradoxně ale nezískala nejvíce mandátů). Sudetoněmecká strana na podzim 1938 završila svou činnost, když byla začleněna do německé NSDAP.
Stranická brož je vyrobená niklovaného kovu, zapíná se integrovaným mosazným zavíracím špendlíkem a ve střední části nese červeně smaltovaný štít se znakem SdP. Byla vyráběna v rozmezí let 1934–1938 a bylo možné ji nosit například na klopě saka, jeho kapse, či na kravatě.
Do sbírek Muzea paměti XX. století byla brož získaná nákupem v roce 2024.
Mramorové desky a železný kříž z Václavského náměstí v Praze
Pietní místo věnované památce Jana Palacha a Jana Zajíce, které se po třicet let nacházelo jen několik metrů od pomníku svatého Václava, muselo ustoupit probíhající výstavbě tramvajové trati a dlouhodobě chystané revitalizaci Václavského náměstí. Součástí místa piety byly dvě mramorové desky. Na první z nich jsou vyryté portréty dvou „živých pochodní“, Janů Palacha a Zajíce. Údajně se jednalo o dar občanů z okolí Václavského náměstí z roku 1994. Druhá deska, jež připomíná oběti komunistické totality, pochází od Sdružení bývalých politických vězňů. Desky doplňoval železný kříž. Obě mramorové desky i železný kříž byly předány 1. 10. 2024 společností EUROVIA CZ, a. s., která provádí práce na náměstí, Muzeu paměti XX. století z. ú. Předání druhé desky Muzeu posvětilo i Sdružení bývalých politických vězňů. Předměty budou prozatímně deponovány v dočasném sídle MPXX na adrese Opletalova 929/22. Zhruba od léta 2025 pak budou součástí nového sídla MPXX v Domě pážat na Hradčanech, kde se jim dostane důstojného umístění a veřejnost bude mít možnost se u nich zastavit a vzdát tak úctu našim hrdinům.
Mini hokejka podepsaná československými mistry světa v ledním hokeji z roku 1972
Nedávno muzeum zakoupilo zajímavý artefakt – mini hokejku, na níž se vyjímají podpisy československých hokejistů ze zlatého pražského mistrovství v dubnu 1972. Naši reprezentanti zde ukončili devítiletou nadvládu sovětské sborné a vybojovali první zlaté medaile od roku 1949. Turnaje se účastnilo šest mužstev, která spolu vzájemně odehrála po dvou zápasech. Vrcholem pro naše barvy byly přirozeně zápasy se sovětskou „rudou mašinou“, a to nejen po sportovní stránce. Šlo o pomyslnou odvetu za sovětské tanky ze srpna 1968 a jejich trvalý pobyt, byť kamuflován slovem dočasný. První sportovní bitva skončila remízou 3:3, druhá sladkým triumfem 3:2. V brance zářil „Fakír“ Jiří Holeček, vítězný gól vstřelil symbolicky Jaroslav Holík, kterému sovětští okupanti vždy leželi v žaludku. Soupiska vítězného československého týmu byla plná legend našeho hokeje – v brance Jiří Holeček s Vladimírem Dzurillou, v obraně například kapitán týmu František Pospíšil, „Mistr bodyček“ Oldřich Machač či Jiří Bubla, v útoku bratři Holíkové, Václav Nedomanský, Vladimír Martinec nebo tehdy ještě mladičký Ivan Hlinka.
Cestovní pas Pavla Vošického
Pavel Vošický (11. 5. 1939–18. 7. 2022) byl významný – leč v současné době málo známý – grafik, hudebník, politický vězeň a exulant. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově (obor umělecký kovář a zámečník). Od roku 1959 byl vězněn a v roce 1960 propuštěn na presidentskou amnestii. Po propuštění dokončil vojenskou službu u technických praporů. V 60. letech úspěšně absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (v atelieru prof. Hoffmeistera). Po boku Karla Gotta, Pavla Bobka, Evy Pilarové a Yvonne Přenosilové vystupoval jako zpěvák v uměleckém souboru Apollo.
Roku 1969 emigroval do USA, kde se živil jako grafik. Podílel se například na volební kampani budoucího presidenta Jimmyho Cartera. V roce 1976 získal občanství Spojených států. V americkém exilu udržoval kontakty s významnými českými umělci (Miloš Forman, Ivan Passer, Pavel Landovský a další). Své práce vystavoval – mimo jiné – v New Yorku, Praze a Vídni. Od devadesátých let žil opět v Čechách.
Cestovní pas Spojených států amerických, který je ve sbírkách Muzea paměti XX. století, byl Pavlu Vošickému vydán po získání občanství USA a cestoval na něj v 70. a 80. letech. Procestoval na něj jižní Ameriku, Asii i Evropu – včetně rodného Československa.
Od 5. listopadu 2024 do 31. ledna 2025 bude dílo Pavla Vošického připomínat mělnická galerie Za Rohem, kde bude ke zhlédnutí výstava jeho grafik ze sbírek Muzea paměti XX. století. 19. listopadu pak návštěvníky výstavy čeká beseda a čtení z knihy vzpomínek Pavla Vošického historikem a ředitelem Muzea paměti XX. století Petrem Blažkem.
Manuskript románu 1984 od George Orwella
Manuskript románu 1984 od George Orwella se stal naším sbírkovým předmětem v červnu tohoto roku při příležitosti vernisáže výstavy „1984: George Orwell a Československo“. Muzeu ho věnoval Quentin Kopp, předseda The Orwell Society a připsal do něj i osobní věnování. Kniha vyšla v omezeném nákladu tisíc kusů a jedná se tak o cenný sběratelský kousek. Předmluvu k ní vytvořil D. J. Taylor, jenž se věnuje Orwellovu životu a napsal o něm několik knih (nejnovější z nich nese název Orwell: The New Life). Autorkou fotografií sbírkového předmětu je Marta Myšková.
Brigádnický průkaz v hnutí za Prahu krásnější
Byli jste už někdy na brigádě? Svým způsobem se zachovaly dodnes, avšak jako dobrovolné. Občas ještě bývají pro rodiče v mateřských školkách, například když je potřeba shrabat listí nebo vykonat další práce na zahradě. Nicméně dnes mezi sebou rodiče nesoutěží o to, kdo toho pro daný „podnik“ vykoná nejvíce a nejsou za svůj výkon odměněni například „luxusní“ dovolenou organizovanou pod záštitou Revolučního odborového hnutí (ROH) v k tomu určených rekreačních objektech v Československu.
Takové pravé komunistické brigády v mateřské škole se v roce 1955 účastnil Jaroslav Hájek, bratr Hany Krausové, která nám v červnu přinesla do muzea darem mnoho zajímavých dokumentů vypovídajících o životních milnících nejen jí samotné, ale i jejího bratra a dalších příbuzných. Součástí těchto dokumentů byl i Brigádnický průkaz v hnutí za Prahu krásnější. Tehdejší brigády byly propracované a měly vyburcovat obyvatele komunistického Československa ke zvýšení socialistické pracovní iniciativy. Ač původně vojenský pojem bojového uskupení, samotná myšlenka vzniku Brigády socialistické práce přišla ze Svazu sovětských socialistických republik, kde v roce 1958 vznikl první pracovní kolektiv soutěžící o titul Brigáda komunistické práce. V Československé socialistické republice se brigádnické soutěžení postupně vyvíjelo od počátku šedesátých let a jejich úkolem bylo zvyšovat budovatelské nadšení a náladu, jež od roku 1948 postupně opadávaly. V rámci brigád se plnily úkoly při socialistické výstavbě, při intenzifikaci národního hospodářství, rozvoji vědy, techniky, kvality a efektivnosti práce, dále se upevňovaly socialistické výrobní vztahy a všeobecně se zvyšovala kulturní úroveň pracujících. Cílem bylo hledání ještě účinnějších forem a metod práce pro společnost. Z Brigádnického průkazu v hnutí za Prahu krásnější se ještě můžeme dozvědět, že další brigády absolvoval Jaroslav Hájek v roce 1964 a organizoval je Okresní národní výbor.
Blůza Svazu brannosti – battledress
Svaz brannosti vznikl v říjnu 1945 a sloučil pod sebe Svaz československého důstojnictva, Svaz národních střeleckých gard, Svaz československých rotmistrů a Svaz československých záložníků. Sdružoval přes půl milionu členů a pod dozorem ministerstva národní obrany převzal veškerý branný výcvik a branně-sportovní činnost v republice.
Členové Svazu brannosti oblékali především staré součásti stejnokrojů československé, britské a německé armády označené na límcích kruhovými odznaky s písmeny „SB“. Stejné nese i upravený battledess československého původu z našich sbírek. Ten je, krom svazových odznaků, opatřen i československými vojenskými knoflíky.
Svaz brannosti neměl dlouhého trvání. Těsně před komunistickým pučem v únoru 1948 byli hlavní představitelé Svazu pozatýkáni, zázemí a sklady zbraní pak obsadili příslušníci pohotovostních pluků SNB a Lidové milice. Veškerá činnost svazu byla zastavena a v květnu následujícího roku byl Svaz brannosti zrušen i formálně.
Pamětní tabulka s břidlicí
Nově se mezi našimi exponáty ocitl unikátní předmět. Stalo se tak při příležitosti vernisáže výstavy s názvem 1984: George Orwell a Československo. Jedná se o pamětní tabulku s břidlicí ze střechy domu, ve kterém tento spisovatel napsal celosvětově známý román 1984. Zároveň se jedná místo, kde prožil své dětství jeho syn Richard Blair, patron Orwellovy společnosti (The Orwell Society). Společnost tento kámen opatrovala od června roku 2014, kdy v obci Barnhill, kde stojí Orwelův dům, probíhala výměna střešní krytiny. Tehdy jim kámen darovala rodina Fletcherových, tedy stejná rodina, která ve 40. letech tento dům pronajala Orwellovi. Izolovaná barnhillská farma, na které Orwell román 1984 napsal, se nachází na odlehlém skotském ostrově Jura. Dům si můžete i dnes pronajmout a podmínky pro bydlení jsou téměř stejné jako tehdy. Stále se sem dostanete pouze lodí. A i ve vás tamější atmosféra může probudit tvůrčího ducha. Je však možné překonat nezapomenutelnou Orwellovu děsivou představu o budoucnosti lidstva? Dům na pamětní desce vytvořil britský ilustrátor Mark Mc Laughlin, který se specializuje na akvarelové obrazy a olejomalby.
Střep z pivní lahve nalezený v blízkosti pracovního tábora Mariánská
Střep z pivní lahve byl nalezen u zahradní zdi lemující bývalý komplex tábora Mariánská. Jedná se o část lahve ze začátku 20. století z pivovaru v Horšovském Týně. Celý název uvedený na skle zněl: „BÜRGERL. RAUEREI B. TEINITZ EIGENTUM DER BRAUEREI“.
Pracovních táborů se na Jáchymovsku nacházela celá řada, mezi neznámější patří Rovnost, Svornost a Bratrství. Oproti nim bývá neprávem opomenut tábor Mariánská, který se nacházel v místě bývalého barokního kláštera nazývaného Mariasorg. Kapucíni, kteří v roce 1755 na Mariánské začali klášter stavět, zde setrvali do konce II. světové války. Němečtí řeholníci byli z kláštera nuceně vysídleni, stejně jako místní německé civilní obyvatelstvo. Zbylí bratři vykonávali duchovní službu nejen v klášteře, ale i v okolních obcích až do září roku 1949. Tábor Mariánská I byl určen k internaci mladistvých ve věku od 18 do 21 let (maximálně do 25 let) a jeho kapacita dosahovala kolem 800 trestanců. Krycí označení trestaneckého tábora na Mariánské bylo písmeno „B“.
Tábor Mariánská sloužil nejprve jako zajatecký a následně jako trestanecký pracovní tábor. Kromě horníků, kriminálních vězňů (proměnlivá skupina zahrnující například vrahy odsouzené za násilné trestné činy či drobnou kriminalitu a sexuální delikty) a retribučních vězňů (odsouzených po 2. světové válce Mimořádnými lidovými soudy, v nejvážnějších případech i Národním soudem podle malého a velkého retribučního dekretu), zde sloužili především lidé, kteří nesouhlasili s tehdejším vládnoucím režimem. Mezi nimi například hrdinové západního odboje, tzn. letci a vojáci, ale i katoličtí kněží a intelektuálové (učitelé, lékaři, filosofové atd.) Ti všichni těžili radioaktivní uranovou rudu, kterou potřeboval Sovětský svaz k výrobě jaderné bomby. Jedním z nechvalně proslulých dozorců na Mariánské byl František Paleček, který sem byl po absolvování sedmitýdenní školy SNB v lednu 1950 přidělen jako člen ostrahy a velitel stráže v útvaru SNB Jeřáb. Veliteli tábora byli také například štábní strážmistr Svazu vězeňské stráže Procházka, příslušníci Sboru národní bezpečnosti Dvořák, Bilanský, Vašíček, Rezek, Cibulka, Bedrych či Dobruský.
Původní zajatecký tábor stál na místě dnešního Domova pro osoby se zdravotním postižením. Po postavení nového tábora v roce 1951 budovy sloužily jako kasárna SNB. Zhruba tři sta metrů od kláštera stávalo šest ubikací, administrativní a kulturní barák, kotelna a kuchyně. Dva menší baráky sloužily jako ošetřovna a karanténa. Ve sklepech kostela Nanebevzetí Panny Marie byly zřízeny výslechové a kárné cely. Kostel sv. Františka později sloužil jako skladiště a střelnice. Na rozdíl od některých ostatních uranových táborů Mariánská nevznikla v bezprostřední blízkosti žádné uranové šachty. Zdejší vězni byli eskortováni na šachtu Eva ve čtveřicích a pěticích svázáni lanem. Později fárali na šachtě Adam. Odtud se dne 5. září 1950 pokusila utéct skupina vězňů pracujících na založení jámy Adam. Klášterní budovy po zrušení tábora 1. dubna 1960 chátraly a dne 31. května 1965 byl celý areál včetně obou kostelů zdemolován. Z celého komplexu se dochovaly pouze obvodové zdi rozsáhlé klášterní zahrady.
Oválná smaltovaná cedule Národní škola
Povinnost navštěvovat školské vzdělávací zařízení se v Evropě objevuje již na sklonku 16. století. Na historickém území Českého království byla povinnost školní docházky poprvé nařízena v Olešnickém knížectví ve Slezsku roku 1683 a vztahovala se na děti od šesti do devíti let. Habsburská monarchie zakotvila všeobecnou povinnou školní docházku (vesměs po pruském vzoru) až roku 1774 za vlády Marie Teresie. I tak zdaleka nebyla poslední na evropském kontinentu.
Rakouský školský systém se postupně měnil a vyvíjel. V 19. století se dlouhodobě ujal systém na základě Hasnerova zákona. Tehdy obecná škola (pětiletá, případně osmiletá) byla prvním stupněm národní školy a druhým stupněm byla škola měšťanská (tříletá). Tento systém prakticky převzala i Československá republika.
Národní škola, jejíž smaltovanou ceduli má Muzeum paměti XX. století ve sbírkách, vznikla po roce 1948 přejmenováním obecné školy. Název národní škola se používal jen do roku 1953.
Průkaz člena Pomocké stráže Veřejné bezpečnosti
V 80. letech minulého století byla Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti (PS-VB) již několik desetiletí etablovanou organisací, která sdružovala – jak již název napovídá – civilní spolupracovníky Veřejné bezpečnosti. Do řad PS-VB byli přijímáni občané, kteří byli „oddáni socialistickému společenskému a státnímu zřízení a požívají všeobecné vážnosti a důvěry“.
Pomocníci vykonávali službu beze zbraně a vždy v civilním oděvu, viditelně označeni rukávovou páskou a vybaveni legitimací. Jejich úkoly byly především pořádkového rázu (například zamezení protizákonného jednání, zastavování a kontrola vozidel, legitimace osob), ale i rázu zpravodajského (sbírání informací pro kontrarozvědku, pohyb diplomatických vozidel).
Sbírkový průkaz patřil členu PS-VB Václavu V. a byl vydán v roce 1987.
Kořeny PS-VB sahaly do počátku 50. let a byla zrušena v roce 1990.
Sběratelská hokejová karta a podpis hokejové legendy Stanislava Konopáska
Stanislav Konopásek (1923-2008) byl klíčovou postavou československé hokejové reprezentace při cestě za zlatými medailemi z mistrovství světa v Praze v roce 1947, ve Stockholmu v roce 1949 a olympijským stříbrem ze Svatého Mořice roku 1948. Kariéra Stanislava Konopáska i většiny jeho kolegů z reprezentace byla násilně ukončena vládnoucím komunistickým režimem. Ještě nedávno oslavovaní „zlatí hoši“ byli v říjnu 1950 ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzeni k mnohaletým trestům odnětí svobody, v případě Stanislava Konopáska se jednalo o dvanáct let.
Hedvábný šátek Vlasty Štěrbové
Tento hedvábný šátek je nejosobnější součástí daru, který našemu muzeu věnoval pan Zdeněk Klíma. Šátek patřil jeho mamince Vlastě Štěrbové, která se stala spolu se svou matkou Marií jednou z desítek obětí provokační akce Státní bezpečnosti “Kámen”.
Za paní Vlastu Štěrbovou, provdanou Klímovou, jsme zvonili 5.2.2024 v rámci projektu Zvony paměti. Její medailonek je možné zhlédnout na stránkách projektu Vlasta Štěrbová, provdaná Klímová – Prague.eu
Vojenský deníček ze sklonku Rakouska-Uherska
„V jednoho kaprála věřiti budeš!“
Ručně ilustrovaný a krasopisně vyvedený sešit s podtitulem Verše a písně /F. Kotnour obsahuje básničky, persifláže, kresby, nactiutrhačné říkačky, vojenské příhody i vtipy proti rakouskému mocnáři. Pochází z roku 1909. Muzeu jej věnovala Marta Myšková.
Hladová koruna
Protikomunistický leták připomínající novou československou jednokorunovou bankovku z období po měnové reformě v roce 1953. Tato krádež za bílého dne, o které věděli jen špičky KSČ, připravila obyvatele Československa o většinu úspor. Hladové koruny dopadaly z balónů na Československo ve stovkách tisíc exemplářů, připomínaly neúspěch poúnorové ekonomické politiky KSČ a vyzývaly obyvatelstvo k odporu vůči sovětské nadvládě. Hladovou korunu věnoval muzeu Radek Schovánek.
Průvodce protektorátní Prahou
Vítězné náměstí jako Platz der Wehrmacht, Vodičkova ulice jako Wasser Gasse, náměstí Míru přejmenované na Reichsplatz… Jedním z exponátů v místnosti věnované v rámci připravované stálé expozice v Domě pážat Staroměstskému náměstí bude také německý průvodce protektorátní Prahou z roku 1941. Jeho součástí je i podrobný plán města. Mapa poslouží i jako dobový pramen, z něhož si lze udělat představu o podobě a jazykových proměnách našeho hlavního města za časů protektorátu.
Psací stroj z Rádia Svobodná Evropa
Muzeum získalo v dubnu 2023 do svých sbírek psací stroj zn. Adler z redakce Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Stroj má kombinovanou česko-německou klávesnici a pochází z pozůstalosti Vladimíra Beneše (1. 4. 1928 – 9. 12. 2021), dlouholetého produkčního i režiséra pořadů československé a české redakce Rádia Svobodná Evropa v Mnichově a rovněž vydavatele exilového Českého slova. Psací stroj včetně stolku, na kterém v redakci stával, a další cenné dobové předměty spojené s RFE daroval muzeu jeho syn Michal Beneš.
Medailonek otce Sergeje Vojcechovského
Muzeum paměti XX. století získalo do připravované stálé expozice stříbrný medailonek z roku 1902 ve tvaru knihy, s osobním věnováním otci generála Sergeje Vojcechovského (1883—1951). Tento původně ruský carský důstojník, legionář, jeden z vůdců antibolševického hnutí na Sibiři, posléze generál čs. armády a účastník protinacistického odboje, byl 11. května 1945 unesen z Prahy příslušníky SMĚRŠ do SSSR. Zemřel 7. dubna 1951 v sibiřském táboře Ozerlag. Unikátní sbírkový předmět zapůjčila rodina generála Vojcechovského.
Morývkovo okno
Dvě okenní křídla z bytu v 1. patře domu v ulici Pod Terebkou v Nuslích (dnes Čiklova 19, 14000 Praha 4), spjatého s odbojovou skupinou „Tří králů“. Z tohoto okna se po lanku antény spustili 13. 5. 1941 štábní kapitán Václav Morávek s četařem Františkem Peltánem, který se skupinou spolupracoval. Morávek přitom přišel o ukazováček na levé ruce, který si o lanko uřízl. Na schodišti jejich útěk kryl Josef Mašín, který byl ale gestapem dopaden a později popraven. Poslední ze „Tří králů“ podplukovník Josef Balabán byl v té době již několik týdnů zatčen a později též popraven. Okno věnoval Muzeu paměti XX. století Karel Polata.
Trička s motivy sovětské invaze 1968
Muzeum získalo do sbírek dvě pánská trika s motivy tanků jako symbolu sovětských invazí, včetně té do Československa v roce 1968. Trička získal dárce Jan Šanda od bývalého pracovníka Československého rozhlasu Bedřicha (Fredericka) Cechla, který žil v letech 1968-2003 v kanadském exilu v Torontu. Na jednom z triček je nápis “ Visit Russia before Russia visits you“, na druhém „Soviet world tour – Coming soon to a country near you“ a seznam zemí, do kterých Sovětský svaz vojensky intervenoval.
Oba kusy byly vyrobeny s nejvyšší pravděpodobností v 80.letech 20. století.
