Není voják jako voják.
Když jsme na začátku roku spolu s ředitelem Knihovny Václava Havla Michaelem Žantovským plánovali témata debat na tento rok, shodli jsme se, že by bylo dobré připomenout, kolik Rusů, vesměs prchajících před bolševickou revolucí, našlo v meziválečném Československu druhý domov. Nikdo si neuměl představit, jaké emoce bude už jen za pár týdnů vzbuzovat spojení „ruský generál“. Jenže Sergej Vojcechovský byl tak trochu jiný generál.
Byl to původem ruský šlechtic, neohrožený a statečný voják, příslušník čs. legií v Rusku, který se ztotožnil s myšlenkami čs. státu. Po příjezdu do Československé republiky pokračoval ve vojenské kariéře. V září 1938 byl jedním z velitelů čs. armády odhodlaný postavit se Hitlerovi. Během 2. světové války se zapojil do protinacistického odboje v rámci Obrany národa. Ihned po osvobození, už 12. května 1945, jej zatkla NKVD a odvlekla do SSSR. Československá vláda mlčela. Vojcechovský byl odsouzen, zemřel 7. dubna 1951 v jednom ze sovětských gulagů. Je jeho příběh typickým pro osobnosti, jako byl on? A co vypovídá o době, ve které žil a působil?
O příběhu neprávem zapomenutého generála budou 20. dubna od 19 hodin v Knihovně Václava Havla hovořit Gabriela Havlůjová, která mj. prošla sibiřskou cestu, po které kráčeli legionáři, a iniciovala také vytvoření pamětní desky na lesním hřbitově u sibiřského gulagu; a historik Petr Hlaváček. Moderuje Jan Kalous.