Večer plný podnětných názorů, historických souvislostí i kritického pohledu na jednu z klíčových postav československých dějin nabídla debata věnovaná Edvardu Benešovi, která se uskutečnila v zaplněné Knihovně Václava Havla. Diskuse se zúčastnili významní historici a odborníci na moderní československé dějiny: Petr Pithart, Jan Rychlík, Jaroslav Šebek a Emil Voráček. Moderoval historik Michal Macháček.
Debata se zaměřila nejen na Benešovu osobnost a jeho politické působení, ale také na jeho odkaz, který i po desetiletích zůstává předmětem živých debat a rozdílných interpretací. Připomenuto bylo rovněž letošní 90. výročí Benešova prvního zvolení prezidentem republiky – událost, která se uskutečnila navzdory původně nepříznivé politické konstelaci. Historik Jaroslav Šebek v této souvislosti upozornil i na méně známý vliv Vatikánu na průběh volby.
Během debaty byl Edvard Beneš nahlížen jak prizmatem velkých historických událostí – Mnichova 1938 a února 1948 –, tak z pohledu jeho dlouholetého působení v čele československé zahraniční politiky. Účastníci debatovali o Benešových silných i slabých stránkách, o možnostech alternativního vývoje i o jeho schopnosti reagovat na dynamické změny v mezinárodní situaci. Petr Pithart při tom kriticky poukázal na to, že Beneš setrval ve vedení zahraniční politiky příliš dlouho a politiku chápal spíše jako exaktní vědu než jako živé a často nevyzpytatelné řemeslo. Označil ho za tragickou, ale klíčovou postavu, díky které vznikl a byl obnoven československý stát.
Značná část diskuse byla věnována Benešově zahraničněpolitické orientaci – jeho původnímu západnímu směřování i pozdějšímu přiklonění k Sovětskému svazu. V tomto ohledu se rozvinula debata o tom, zda šlo o pragmatický tah, nebo nevyhnutelnost danou mezinárodními okolnostmi. Jan Rychlík přednesl hypotézu, že kdyby se Československo rozhodlo vojensky bránit v září 1938, sice by utrpělo porážku, ale válka by mohla posílit jednotu Čechů a Slováků a po válce zabránit rozpadu státu. Emil Voráček doplnil zajímavý detail z archivu Správy Pražského hradu, kde našel dokumenty o výstavbě podzemního krytu, o jehož vybavení se Beneš osobně zajímal – i to ilustruje, jak tehdejší prezident vnímal hrozbu a připravoval se na krizové scénáře.
Debata potvrdila, že osobnost Edvarda Beneše zůstává v historiografii kontroverzní, přestože jeho význam pro dějiny Československa je nesporná. Diskutující se shodli, že Benešovy činy je třeba hodnotit v širším dobovém a geopolitickém kontextu, bez zjednodušujících soudů. Zdůraznili také, že i když byl Beneš nepochybně výraznou postavou našich dějin, přílišná personifikace odpovědnosti za vývoj událostí může být zavádějící.
Photo: MPXX
